témata - panely
témata - panely
Ke stažení
Stáhněte si tento dokument:

Teoretické rámce pro empirický sociologický výzkum kolektivní paměti

(garantují: Nicolas Maslowski a Jiří Šubrt, kontakt: )


Teoretické koncepce kolektivní paměti představují v současných sociálních vědách relativně autonomní oblast, která se do značné míry samostatně vyvíjí a proměňuje. Takto zformované koncepce ovšem neslouží pouze k uspokojování teoretických zájmů samých, ale mohou se stát a stávají se východiskem pro formulování výzkumných otázek a hypotéz v rámci kvalitativního i kvantitativního výzkumu. Proponovaný panel chce diskutovat otázky, na jakých teoretických základech lze stavět v případě konkrétních empirických výzkumů kolektivní paměti a jejích jednotlivých oblastí.




  • Problém kolektivních a individuálních identit

  • Národní elity (kulturní i jiné) v kontextu výzkumu paměti

  • Koncept kulturního traumatu jako výzkumná perspektiva

  • Paměť a masová média

  • Koncept historického vědomí jako alternativa ke kolektivní paměti

  • Kultura paměti a politika paměti



Recepce/konzumace kolektivní paměti

koordinátor: Jakub Grygar



Panel se zaměřuje sociokulturní praktiky udržování a proměn kolektivní paměti prostřednictvím recepce/konzumace jejích obsahů širokou veřejností. Důraz klademe na historii vědění, roli autorit v proměňování obsahů paměti a na porozumění legitimizacím dílčích interpretací minulosti. Předpokládáme, že příspěvky nabídnuté do tohoto panelu, se zaměří buď a) na kulturně a historicky specifické způsoby recepce (konzumace) obsahů kolektivní paměti; nebo b) snahy ovlivnit kolektivní paměť prostřednictvím ovlivňování recepce / konzumace dokumentů paměti.






  • Způsoby recepce dokumentů kolektivní paměti v různých dobách a oblastech.

  • Způsoby úpravy obsahů kolektivní paměti pro snadnou recepci/ konzumaci.

  • Konzumační tabu ve vztahu k určitým dokumentům paměti či jejich kategoriím.

  • Nostalgie jako způsob transformace kolektivního traumatu do recepčně snadné formy.

  • Kooperace lidí s dokumenty paměti při jejich recepci.

  • Low-intensity memory a high-intensity memory.




Paměť a ztělesnění

koordinátorka: Vendula Řezáčová


Panel vítá příspěvky, které se budou snažit překonat mainstreamový pohled na paměť jako proces vytváření (de)reprezentací historie na úrovni kognitivních forem – reprezentací minulosti ve slovech a textech – a uvažují ji jako aktivní ztělesněnou paměť, součást žité zkušenosti identity. Jednou z otázek, které si panel klade, je způsob, jak ztělesněné formy paměti prostředkují mezi tím, co je přítomné (těla, místa), a tím, co je absentní (minulé události).




  • Vztah paměti a nemoci, rituálních praktik a představení, konkrétních míst jako jsou sousedství, parky, hřbitovy, památníky apod.

  • Vztah aktuálních těl a míst ke zkušenost bolesti/nemoci/traumatu  na pozadí zájmů aktérů a skupin a jejich strategií budoucnosti.

  • Vztah žijících k zemřelým/předkům (od rodinných příslušníků k velikánům) na pozadí zájmů aktérů a skupin a jejich strategií budoucnosti.

  • „Historical re-enactment“ (historická rekonstrukce) – událostí, scén, situací, praktik.




Komemorativní kultura v sociálních vědách

koordinátor: Jan Balon


Panel se zaměřuje na téma historického utváření vědecké a oborové identity, zejména pak na otázku, jak sociálněvědní disciplíny interpretují a reinterpretují své historické dědictví. Současná historiografie sociálních věd přikládá v intelektuálních a institucionálních dějinách jednotlivých disciplín formativní roli komemorativnímu symbolismu, jenž prostřednictvím historických narativů ovlivňuje vědeckou kulturu a přepisuje dějiny vědních oborů. Cílem panelu je konfrontovat přístupy ke studiu komemorativních praktik rozvinuté v rámci dějin přírodních věd se způsoby uchovávání historického dědictví v sociálních vědách.




  • Komemorativní praktiky v sociální vědě a politika kolektivní paměti

  • Oborové tradice a národní kultura

  • Sociální, historický, kulturní a materiální kontext vědecké praxe

  • Vědecké komunity a veřejnost

  • Propojení politické a oborové paměti



Kolektivní vzpomínání, zapomínání a jazyk

(FFUK)




Panel se zaměřuje na jazykové a diskurzní aspekty kolektivní paměti – jazykové a diskurzní aspekty jejího obsahu i její (re)konstrukce v sociální praxi. Panel zahrnuje řadu jevů, které však lze seskupit do tří oblastí:


  1. Kolektivní vzpomínání a zapomínání jazyka: Tato oblast se týká různých složek jazykové kompetence jako obsahu kolektivní paměti. Jde o ztrátu či znovuzískávání praktické znalosti psaní, gramatiky, slov, narace nebo konverzace v konkrétním jazyce. K takovým procesům dochází běžně – ať už se jedná o migranty, či starousedlíky, v průběhu času zapomínají nebo znovu získávají jazykové kompetence v rámci asimilace, ztráty tradice, změny politického režimu apod. Se ztrátou jazyka odcházejí i jiné obsahy kolektivní paměti, které jazyk ztvárňuje; otázkou je které.

  2. Kolektivní vzpomínání a zapomínání na jazyk: Tato oblast se týká vědomí tradiční přítomnosti konkrétního jazyka nebo jazyků na daném území, v daném společenství, rodině apod. jako konstituentů identity těchto jednotek. Sem patří například ztracené a znovunalézané povědomí o německojazyčném charakteru míst českého pohraničí nebo (absence) povědomí o autochtonnosti polštiny na části území Česka.

  3. Kolektivní vzpomínání a zapomínání pomocí jazyka: Zahrnuje diskurzní konstrukci kolektivní paměti – tedy na rozdíl od předchozích dvou oblastí jde o jazyk ne jako obsah kolektivní paměti, ale a) jako jednu z forem kolektivní paměti a b) jako jeden z formačních nástrojů k prosazení nějaké její podoby za účelem naplnění jistých zájmů nebo legitimizace jistého stavu či jednání.




Je zřejmé, že všechny tři oblasti jsou jistým způsobem propojeny – (1) může vyústit ve (2) a obojí nastává prostřednictvím (3). Příkladem je budování národní identity, které do velké míry spočívá na diskurzní praxi, jež obvykle zahrnuje i formování jisté paměti na národní jazyk a zapomínání na jiné tradiční jazyky daného území, jejichž mluvčí je ztrácejí při asimilačním tlaku nebo zániku původních způsobů života.




  • Jazykové formování/konstruování kolektivní paměti

  • Jazykové konstruování tradice nadnárodní, národní, regionální, lokální identity

  • Národní identita versus jazyková diverzita

  • Jazyková asimilace a kolektivní paměť

  • Ztráta jazyka a kultury

  • Ztráta jazyka a rodinné tradice

  • Ztráta jazyka a identity







© Copyright 2012 Collectivememory. Webmaster: web-cvkp@fsv.cuni.cz


témata - panely

Teoretické rámce pro empirický sociologický výzkum kolektivní paměti

(garantují: Nicolas Maslowski a Jiří Šubrt, kontakt: )


Teoretické koncepce kolektivní paměti představují v současných sociálních vědách relativně autonomní oblast, která se do značné míry samostatně vyvíjí a proměňuje. Takto zformované koncepce ovšem neslouží pouze k uspokojování teoretických zájmů samých, ale mohou se stát a stávají se východiskem pro formulování výzkumných otázek a hypotéz v rámci kvalitativního i kvantitativního výzkumu. Proponovaný panel chce diskutovat otázky, na jakých teoretických základech lze stavět v případě konkrétních empirických výzkumů kolektivní paměti a jejích jednotlivých oblastí.






Recepce/konzumace kolektivní paměti

koordinátor: Jakub Grygar



Panel se zaměřuje sociokulturní praktiky udržování a proměn kolektivní paměti prostřednictvím recepce/konzumace jejích obsahů širokou veřejností. Důraz klademe na historii vědění, roli autorit v proměňování obsahů paměti a na porozumění legitimizacím dílčích interpretací minulosti. Předpokládáme, že příspěvky nabídnuté do tohoto panelu, se zaměří buď a) na kulturně a historicky specifické způsoby recepce (konzumace) obsahů kolektivní paměti; nebo b) snahy ovlivnit kolektivní paměť prostřednictvím ovlivňování recepce / konzumace dokumentů paměti.









Paměť a ztělesnění

koordinátorka: Vendula Řezáčová


Panel vítá příspěvky, které se budou snažit překonat mainstreamový pohled na paměť jako proces vytváření (de)reprezentací historie na úrovni kognitivních forem – reprezentací minulosti ve slovech a textech – a uvažují ji jako aktivní ztělesněnou paměť, součást žité zkušenosti identity. Jednou z otázek, které si panel klade, je způsob, jak ztělesněné formy paměti prostředkují mezi tím, co je přítomné (těla, místa), a tím, co je absentní (minulé události).







Komemorativní kultura v sociálních vědách

koordinátor: Jan Balon


Panel se zaměřuje na téma historického utváření vědecké a oborové identity, zejména pak na otázku, jak sociálněvědní disciplíny interpretují a reinterpretují své historické dědictví. Současná historiografie sociálních věd přikládá v intelektuálních a institucionálních dějinách jednotlivých disciplín formativní roli komemorativnímu symbolismu, jenž prostřednictvím historických narativů ovlivňuje vědeckou kulturu a přepisuje dějiny vědních oborů. Cílem panelu je konfrontovat přístupy ke studiu komemorativních praktik rozvinuté v rámci dějin přírodních věd se způsoby uchovávání historického dědictví v sociálních vědách.






Kolektivní vzpomínání, zapomínání a jazyk

(FFUK)




Panel se zaměřuje na jazykové a diskurzní aspekty kolektivní paměti – jazykové a diskurzní aspekty jejího obsahu i její (re)konstrukce v sociální praxi. Panel zahrnuje řadu jevů, které však lze seskupit do tří oblastí:


  1. Kolektivní vzpomínání a zapomínání jazyka: Tato oblast se týká různých složek jazykové kompetence jako obsahu kolektivní paměti. Jde o ztrátu či znovuzískávání praktické znalosti psaní, gramatiky, slov, narace nebo konverzace v konkrétním jazyce. K takovým procesům dochází běžně – ať už se jedná o migranty, či starousedlíky, v průběhu času zapomínají nebo znovu získávají jazykové kompetence v rámci asimilace, ztráty tradice, změny politického režimu apod. Se ztrátou jazyka odcházejí i jiné obsahy kolektivní paměti, které jazyk ztvárňuje; otázkou je které.

  2. Kolektivní vzpomínání a zapomínání na jazyk: Tato oblast se týká vědomí tradiční přítomnosti konkrétního jazyka nebo jazyků na daném území, v daném společenství, rodině apod. jako konstituentů identity těchto jednotek. Sem patří například ztracené a znovunalézané povědomí o německojazyčném charakteru míst českého pohraničí nebo (absence) povědomí o autochtonnosti polštiny na části území Česka.

  3. Kolektivní vzpomínání a zapomínání pomocí jazyka: Zahrnuje diskurzní konstrukci kolektivní paměti – tedy na rozdíl od předchozích dvou oblastí jde o jazyk ne jako obsah kolektivní paměti, ale a) jako jednu z forem kolektivní paměti a b) jako jeden z formačních nástrojů k prosazení nějaké její podoby za účelem naplnění jistých zájmů nebo legitimizace jistého stavu či jednání.




Je zřejmé, že všechny tři oblasti jsou jistým způsobem propojeny – (1) může vyústit ve (2) a obojí nastává prostřednictvím (3). Příkladem je budování národní identity, které do velké míry spočívá na diskurzní praxi, jež obvykle zahrnuje i formování jisté paměti na národní jazyk a zapomínání na jiné tradiční jazyky daného území, jejichž mluvčí je ztrácejí při asimilačním tlaku nebo zániku původních způsobů života.